sobota 18. listopadu 2017

Další ANDĚL a co nosí neštěstí?

Do všech současných obrovských starostí nám na nebesa odešel další anděl - náš František, turecká angora, který jako zázrakem k nám sám před rokem přišel. Napsala jsem o tom povídku - „Jak jsem našla poklad”, kterou jsem začala na pokračování uveřejňovat
v „Brdských hovorech” a než tam stihla vyjít celá, náš POKLAD nám odešel. Jak jsem si ještě v Pf na tento rok libovala, že se mi stýskalo po velkém bílém kocourovi a on jakoby to vyslyšel a sám k nám přišel. Přeci jen se asi na jeho zdraví projevil určitou dobu nucený pobyt venku, tato ušlechtilá rasa tomu není přizpůsobena. Náhle začal chátrat, v pondělí
13.11. jsem s ním poprvé jela k veterinářce a to už šlo vše velmi rychle. V noci z 15. na 16.11.2017 náš nalezený poklad - FRANTIŠEK dodýchal. Tak už i on na nás kouká shora z obláčku, jak jsme tu zůstaly samy s maličkou Františkou.
Na Pf jsem psala - „Snad k nám přišel z nebe”, tak nyní se tam zase vrátil - možná mu ten jeden rok stačil.
Na druhou stranu tatínek vždy říkal, že by mu stačilo být u mne jeden rok kocourem a poté zemřít - ve smyslu známého rčení „Vidět Neapol a zemřít”. Tak jej i František se mnou oddaně strávil - viz fota, jak mne úzkostlivě sleduje z okna.
Rok 2017 se jeví být naprosto mezním, i když nemýlím-li se, dle Nostradama to měl být rok 1212. Nevím, zda nešťastný vývoj okolností nesouvisí s tím, že jsem zahradu vlastnoručně zaplnila množstvím růží. Růžová zahrada či růžový sad doplňuje sídlo Rosemarie literární postavy -Rosemarie Maceškové. Je známý mystický význam královny květiny - viz růženekaždá růže má i své trny.
Po nečekané smrti bratra koncem května, přes mimořádné výdaje, nemožnost dost napravovat doporučení dřívějších finančních poradců, ohrožující nemovitost, již jednou zachráněnou ze spárů podvodníků, předtím než bude vše skloubeno, aby mohlo být odborníky řešeno, nyní každým dnem hrozí odpojení elektřiny jako jediného zdroje energie v domě a na okolní zahradě. Pracovník dodavatele elektřiny mi na mou informaci, že zvýšená spotřeba energie - jako ještě dědictví po posledním bratrově období, kdy kvůli svým zdravotním problémům třikrát denně pouštěl pračku a v celém domě svítil celé dny i noci - bude moct být uhrazena během pár dnů z invalidního důchodu, sveřepě sdělil, že není možné čekat, že mám uhradit ihned a doklad o úhradě poslat, aby bylo zastaveno odpojení anebo zajištěno znovupřipojení. Nevím, zda je to nabádání k zločinu, že si mám vzít na hlavu černou punčochu a rozjet se do banky? Nebo jak jinak mohlo být myšleno? Anebo všichni tito lidé berou provize od poskytovatelů půjček a podobného bahna současnosti? Ačkoliv dlouho jsem se důsledky práce finančních poradců snažila držet v pořádku pomocí půjček - až to bylo registrováno a dostala jsem nabídky k léčbě závislosti. Pak jsem zakázala přístup takto zaměřených reklam na mé internetové prezentace, protože je ostatuda mít s něčím takovým něco společného.
Však to vše zpracovávám nyní v „Dívce za zdí”.

















c a skutečnost, že

neděle 12. listopadu 2017

Pozvánka na HOVORY O UMĚNÍ


Vážení přátelé Hovorů o umění,

 

Dovoluji si Vás pozvat na další Hovory o umění – v pravidelném termínu, tj. vždy každý třetí čtvrtek v měsíci, což tentokrát vychází na 16. 11. 2017 od 17 hodin v umělecké kavárně Michael na Rašínově nábřeží 58 v Praze 2.

Budeme hovořit o stále „žhavém problému“ – o vynikajících obrazech předních světových umělců, které k nám byly dováženy za první republiky a s problémy jejich autorské verifikace v současnosti.

Jistě se neopomeneme dotknout i současné výtvarné tvorby a směrů, kudy by se mohla ubírat, což je pro tvůrčí umělce přední téma.

A také bychom mohli diskutovat o oprávněnosti dělení literatury na „těžkou“ a „lehkou“:


Budu se na Vás těšit, stejně i na Vaše příspěvky!

pátek 3. listopadu 2017

Pozadí obrazu


Jeden pán, který u mne seděl z úplně jiných důvodů, koukal na mou podobiznu tatínka jako Sherlocka Holmese a vznesl připomínku, že se mu zdá být divné, že postava nemá žádné pozadí. Myslela jsem to jako volně "nahozenou" podobiznu a chtěla jsem, aby "dýchala" a nebyla potlačená okolní malbou. Když mi nyní "odešlo pryč" množství jiných obrazů, pověsila jsem tatínkovu podobiznu nad schodiště a tím ji mám stále na očích. A přišlo mi, že lehce naznačené pozadí by se k ní hodilo. ...A co jiného by se nabízelo, než naznačit okolní brdské hřbety, které nám to tu lemují a onu úzkou klikatící se silničku, spojující Řitku se Všenory, odkud se tatínek tolik nachodil od vlaku. Za polovinou cesty se u silnice tyčila trojice vysokých topolů, které jsme na nekonečné šestikilometrové cestě považovali za určitý milník, že se Řitka blíží. Nyní se doba a vše s ní neuvěřitelně změnilo a je pomalu dobře, že to tatínek už nevidí. Za dva roky a měsíc to bude již dva roky, co odešel, ačkoliv byl evidentně přesvědčený, že tu se mnou bude stále. Ostatně podobně byl přesvědčený i bratr, který za tatínkem šel letos koncem května. Samozřejmě, že hodně se zlepšilo k lepšímu, ale s sebou to vzalo i jiné, čeho lze jen litovat. A na novou dobu a nové myšlení doplatily i ony tři topoly, které byly pokáceny nejspíš v rámci novodobých módních obav ze starých stromů. Přitom na místě stály minimálně půlstoletí, co já sama pamatuji a nejspíš mnohem déle a nikdo se jich nebál u silnice uprostřed polí, kde byly typickými přírodními "větrolamy". Proto je tam předci vysadili a současníci to zřejmě nepochopili. Chápou zase jiné věci.., třeba... Také tehdy, když tu děda ve čtyřicátých letech koupil pozemek pro svou chatu, tak zde byl tichý venkov, až příliš tichý a tmavý, žádnou civilizací nerozzvučený a neosvětlený. Zavedení elektřiny pamatuji až velmi pozdě. A nyní musím uznat, že je to jediná věc, která mi vadí, i když člověk vyjde uprostřed noci na zahradu, slyší svistot aut ze strakonické dálnice. Děda zbudoval svou chatu hned pod tehdejší hlavní strakonickou silnicí, spojující Prahu se Strakonicemi, avšak to byla ještě v 50. letech tak klidná silnice, že projela snad tak dvě auta za den. Je to ústupek civilizaci, proč také je místo tak dobře dostupné, dnes čvrt hodiny ze Smíchova. Tak to je ono, co jsem přidala k tatínkově podobizně - jakýsi "pomník" staré všenorské silnici se třemi topoly a tatínkova podobizna tu dohlíží nad domem nad schodiště a připomíná mi, že mám povinnost se nyní o dům postarat přes všechny nesnáze, které by nyní vyřešilo přistoupení společníka ke galerii, vhodného jako partnera pro banku.

Tajemství chorobince v Arles - celý text

  Marie Pospíšilová: Tajemství chorobince v Arles (nejčerstvější vytištěná detektivní povídka se sci-fi motivem cestování časem) Ve sborníku...