Zobrazují se příspěvky se štítkempředprodej knihy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempředprodej knihy. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 13. května 2022

Další ukázka z knihy chystané k předprodeji na Pointě: Česká šlechtična v červí díře

Takže se stalo, že jsme navečer s paní Verenikou seděly na velkých širokých ušácích po dědovi dole v malém ateliéru či pracovně a koukaly na velký monitor na TV zprávy. A tu jsem zbystřila:

„Á, vždyť tenhle obraz znám!“ 

Přes celý monitor se objevil mně povědomý obraz – typický dlouhý labutí krk s modrým náhrdelníkem a vlevo o něj opřené housle, přes něž přejíždí dlouhý smyčec, držený v pravé ruce v levém dolním okraji obrazu. Houslistkou je nádherná mladá dáma, s nakloněnou hlavou, sytě rumělkovými rty, dlouhým nosem, modrýma očima a kudrnatými žlutými vlasy, spadajícími jí na záda. Oči má blankytně modré, ale nevykreslené, světle modrou barvou jsou vyplněné celé očnice – jak to dělával autor obrazu Amedeo Modigliani, když ještě objekt svého zobrazení dostatečně neznal, aby mohl namalovat oči jako okna do duše – jak to vysvětloval své partnerce Jeanne Hébuterne. Na detailní vymalování jejích očí si troufl až blízko před svou a zároveň i její smrtí, což tedy nikoliv že by bylo po mnoha letech v rámci krátkého života obou a jejich předčasné smrti.


Jak jsem vykřikla, že tento obraz znám, podívala jsem se na svou společnici a překvapeně jsem zjistila, že i ona zbystřila, jako by jí obraz nebyl lhostejný:

“Paní doktorko Rosemarie, vždyť to je obraz z Viktorovy sbírky a sami jsme jej po malířově smrti přivezli z Paříže.”

I když to bylo snad pomalu před dvaceti lety, co jsem na tento obraz psala posudek, přesto jsem jej měla jasně před očima. Začala jsem rychle přemýšlet, pro koho, kdy a za jakých okolností jsem se obrazem zabývala. A poslouchám z televize:

„Dnes byl ve své vile přepaden podnikatel a byl mu zcizen velmi cenný obraz francouzského malíře italského původu Amedea Modiglianiho Houslistka...“

A už zde byly záběry z moravsko-slezského města a pohled na vilu, kde se měla krádež odehrát. 

Vzpomněla jsem si na jméno majitele obrazu – Jaroslav Smetana, ale na nic víc. Proto jsem si zadala jeho jméno na Googlu a objevil se mi zápis v Obchodním rejstříku i s jeho adresou. Klikla jsem si na zástupce Google Earth na ploše monitoru, zadala si k vyhledání danou adresu. Když se označil bod v centru města, najela jsem šipkou na žlutého panáčka vpravo a přesunula jej na ulici před označenou budovou a už se mi zobrazil program Street View a ejhle – stála jsem přesně před tou samou vilou, kterou jsem uviděla na záběru ve zprávách: 

„Tak vida, tak to byl pan Smetana!“

V první chvíli jsem si vybavila, jak mne tenkrát pan Smetana otravoval svými pokusy o prodej obrazu, přičemž jsem nikdy nemohla pochopit tu tvrdohlavost majitelů obrazů, kteří nechtěli ani za nic ustoupit a domluvit se s kupci na kompromisu. Tak podobně pan Smetana stále znovu a znovu s obrazem či ve věci svého obrazu přijížděl do Prahy a mluvil i o různých nabídkách, které by jej stačily zabezpečit do konce života a víc, ale on že není takový hlupák a prostě nedá za míň, než byla cena stanovena v polovině 90. let. Přitom pomalu se původně mnou určená hodnota stávala minulostí, neboť ceny obrazů obecně šly výrazně dolů a zlatá éra prodeje obrazů v 90. letech byla pryč. Už ze všech těchto důvodů mne hned napadlo, zda nešťastný pan Smetana, jak tak pořád něco koumal, tak jestli tentokrát nevymyslel, že ty své peníze z obrazu dostane pojistným podvodem. Úplně jsem o tom byla přesvědčená. I když musím zmínit, že poté mne nejauktuálnější prodeje Modiglianiho děl zaskočily, neboť se dosažené ceny naopak vyhouply mnohem výš, než kdy byly – jako doklad toho, že u výjimečných umělců neplatí pravidla jako pro ostatní a také, že trh je nevyspytatelný a neobyčejný zájem o jeden obraz může ceny umělcových obrazů náhle prudce změnit. 


úterý 3. května 2022

Česká šlechtična v červí díře - chystá se do předprodeje na Pointě - příběh s mnoha detektivními zápletkami, avšak s hlavním sci-fi motivem cestování časem

Česká šlechtična v červí díře

 Chystá se do předprodeje na Pointě - jedná se o jednotný děj s řadou dětektivních zápletek, inspirovaných skutečností, prožívanou autorkou. Ta sama je vykreslena v autobiografické hrdince knihy, tedy nikoliv té, přicházející z jiné doby, nýbrž v její hostitelce.

Takto svého hosta uviděla poprvé, proplétajícího se růžovými oblouky k domu:

Ilustrace jsou dílem autorky textu, stejně jako jsou jejím dílem i dva obrazy, použité na obálce knihy:


Ovšem stejně jako autobiografická hrdinka knihy, tak i autorka již roky bojuje s naším právním systémem, nedostatečně chránícím před podvodem a jsou na ní vyvíjeny obrovské tlaky, aby se hned vystěhovala z rodinné nemovitosti, kde žije a odkud se děj této knihy, stejně jako i mnoha jiných literárních příběhů autorky odehrává. A toto prostředí je rovněž nabízeno poznat jako odměna v rámci předprodeje knihy, takže je boj vše toto včas uhájit. Všechno se děje mimo jiné za použití trestných činů jako je padělání úřední listiny - na základě jedné takové nově vytvořené falešné listiny má právě k exekučnímu vystěhování dojít. Tento trestný čin je postihován pouze nepodmíněnými tresty a to v trvání dle toho, jaké výše prospěchu a poškození mělo falešnou listinou být dosaženo. Protože zde jde o řádově mnoha milionovou hodnotu, tak se jedná o horní hranici a nad okresním státním zastupitelstvím, řídícím trestní šetření policie, bylo nutné vyžádat dohled nadřízených státních zastupitelství, protože tam dochází k evidentní dohodě a nechuti postihnout místního notáře. Mysleli si, že vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu obyvatelky nemovitosti to bude jednoduchá záležitost, kterou se ani nikdo nestihne začít zabývat. Vyvíjeli tlak na její přemístění do LDN a po neúspěchu naopak do detence, aby ji z domu dostali a mohli jej prodat s mnohamilionovým ziskem. Tato obtížná situace a vše s tím spojené  a tomu předcházející, se odráží i v ději knihy. 
Něco z toho  již  bylo zpracováno i v předchozí knize v předprodeji - Ztracena v obraze mezi zloději, který byl napoprvé neúspěšný, protože nebylo zřejmě informováno dost zájemců, kteří by si rozumněli natolik s počítačem, aby přispěli k vydání. Místo toho přicházeli zájemci, žmoulající v ruce bankovky, že to nesou na přispění k vydání knihy.
Své neblahé zkušenosti ze své současnosti a rovněž i z oblasti svého povolání umělecké historičky autorka v knize konfrontuje s problémy lidí z jiné doby a dochází k poznání, že lidé jsou a byli vždy v podstatě stejní a řeší velmi obdobné situace. K této konfrontaci bylo použito přenesení postavy z jiné doby pomocí sci-fi motivu cestování časem.
    Sci-fi motiv cestování časem není pro autorku něčím novým. Ostatně motiv vychází z teorie Einstein-Rosenova mostu neboli červí díry či třídimenzionální zkratky, tedy má původ u Alberta Einsteina, který byl obrovským idolem a vzorem maminky. Její zájem také šel původně od výtvarného umění, ale ze Státní grafické školy brzy odešla, že ji výtvarné umění zcela nenaplňuje a potřebuje vědu - a tou se měla stát astronomie. Než tedy později idol Alberta Einsteina nahradila Marie Sklodowská-Curie a jaderná fyzika. Ale většinu života to byla ona astronomie a s tím Albert Einstein. Když jsme tehdy krátké období pojízdnosti tatínkova auta jezdili o víkendu na nyní předmětnou rodinnou nemovitost, tehdy pouze zahradu s rozestavenou stavbou domu, musel to tatínek vzít na Smíchově ulicí, kde v roce 1911 a 1912 Einstein bydlel a celá rodina jsme museli v úctě otočit hlavy k fasádě domu s Einsteinovou bystou:


    V beletrii jsem motiv této Einsteinovy teorie, tedy cestování časem použila poprvé v povídce se sherlockholmesovským tématem, kterou jsem v roce 2010 odevzdala do soutěže o Cenu Havrana v rámci České sekce asociace autorů detektivek. Byla to tedy povídka s detektivním tématem a figurují v ní postavy, vystupující v povídkách od počátku tisíciletí a vedle jednotlivých vytištěných povídek ve větším celku vydaných tiskem v roce 2011 ve Zločinech mezi obrazy. Ona povídka s motivem cestování časem se jmenuje Sherlock Holmes a záhada s obrazem v Řitce a námětu je využito k historickému exkurzu do minulosti lokality Řitka a jejích obyvatel.
Zde je ilustrace, jíž jsem povídku doprovodila:


    Letos se ke mně dostala soutěž O Stříbřitělesklý harmochron, vypisovaná každý rok sci-fi klubem Andromeda v Plzni s tím, že do soutěže jsou přijímány povídky se sci-fi tematikou a zejména s motivem cestování časem. Tak jsem tam připravila a odevzdala povídku s názvem Tajemství chorobince v Arles, dotýkající se různých známých věcí a mimo jiné vysvětlující původ oné známé Einsteinovy fotografie:


Tajemství chorobince v Arles - celý text

  Marie Pospíšilová: Tajemství chorobince v Arles (nejčerstvější vytištěná detektivní povídka se sci-fi motivem cestování časem) Ve sborníku...