Návštěva novináře - arménského komika

V pondělí 24.7.2017 jsem čekala balík ze Zoohitu pro zvířata. Proto jsem v neděli navečer ze zahradního domu vyndala vozík a dovezla jsem jej ke vratům, aby byl připravený, až pošťačka na mne s balíkem zazvoní. A skutečně v pondělí dopoledne zazvonila, takže jsem rychle vyšla převzít od ní balík, jako obvykle mi jej rovnou vložila do vozíku. A během toho jsem si všimla, že vpravo, kus stranou stojí nějaké osobní auto a to už se ke mně opatrně z boku blížil člověk, zejména v současnosti ostražitost budícího vzhledu - oblečený v černé, s černými vlasy a černým plnovousem. A velmi opatrně mi začal klást otázky - jakoby se obával, že po zjištění důvodu jeho příchodu se budu snažit utéct a nic mu neříct. A byl neskrývaně velmi překvapený, že nejenže mu s klidem na vše odpovídám, ale při začínajícím dešti jsem jej i s fotografem, který mne již při přebírání balíku začal nepřetržitě fotit - tak jak jsem ráno vstala a nyní vyšla jen pro balík od pošťačky. Panuje taková dezinformace, dle níž jsem snad jakýsi pachatel něčeho a ač pak podrobně vše vysvětlujete, novinář odejde a napíše něco zcela jiného. Tento člověk se mi ani nepředstavil a nedal mi žádnou vizitku, což předešlé dvě novinářky samozřejmě učinily. Až pak v článku na internetu jsem se dočetla jméno a našla jsem si, že se jedná o arménského herce - komika, od nějž nyní berou postupně různé noviny články, což je docela těžko pochopitelná věc, když alespoň v mém případě evidentně si nic nenastudoval předem, vůbec nevěděl ke komu jde a napsal takové nesmysly, že každý čtenář hned vidí, že článek musí být dle toho celý popletený, nepravdivý. Bydlím prý v domě po rodičích - rodiče zemřeli v prosinci 1999 a dům jsem zkolaudovala v říjnu 2013, takže jej chudáci nikdy nemohli ani vidět. Nejspíš se mu zdál být spletitý a starší stavba a vše v něm budilo atmosféru detektivek Agathy Christie - což je ta správná atmosféra, kterou jsem samozřejmě domu chtěla dát, když v něm bydlím coby autorka detektivek a samotný dům hraje v detektivkách svou roli, dostal v něm svou historii, ač byl dostavěný až v r. 2013. Snad jsem arménského komika měla ještě zvlášť upozornit na rodinný náhrobek na zahradě s urnami již dnes všech ostatních členů rodiny, ozdobený mj. mou plastikou sovy. To už by jej asi zcela vyděsilo. Ptal se mně na to, zda se znám s Jiřinou Bohdalovou - kdyby si četl i má různá slovníková hesla, tak by se dočetl, že nás spojuje má prateta primabalerína Nina Gordon Mládková, tedy sestra mé babičky, k níž chodila jako holčička do baletu asi přibližně tak dvacet let přede mnou. Všude to vzpomíná jako začátek své kariéry. Ale ačkoliv ho neznám, tak je mi naprosto jasné, že ani její bývalý osobní bankéř, který jí prodal obrazy, jí samozřejmě nechtěl nijak ublížit či jí jakkoliv poškodit. - tedy odhlédnu-li od toho, když vůbec někdo někomu prodává obrazy v milionových hodnotách, což rozhodně není žádné zhodnocení peněz. Pochopitelně, že byl přesvědčený, že jí prodává originály - jak by ne, když na všechny bylo minimálně tak pět posudků od těch nejkompetentnějších odborníků a také samozřejmě vždy minimálně jedna materiálová expertíza, určující objektivně stáří. Pouze udělal tu chybu, že si chtěl usnadnit práci nabízení obrazů, že zalhal o jejich původu. Bez toho by mu jejich prodej dal víc námahy, ale neudělal by nic špatně.
Toto avízované téma vzbudilo velkou pozornost návštěvníků HOVORů O UMĚNÍ tento čtvrtek 17.8.2017, takže byla hned silnější účast a dotazy mne nenechaly ani vydechnout. O všem podrobněji v novém čísle BRDSKÝCH HOVORů.