Blog umělecké historičky, malířky a spisovatelky PhDr. Marie Pospíšilové - pseunonymy: Pansymarie, Pansy či literární Rosemarie Maceškové - viz základní web - http://mariepospisilova.mysteria.cz, tematika - výtvarné umění, vlastní tvorba Marie Pospíšilové, značeno Pansymarie, ale také galerie Rosemarie v Řitce, obrazy, plastiky, růžová zahrada domu Rosemarie v Řitce. Literár.tvorbě byly původně určeny jiné blogy, nyní je vše spíš soustředěno zde.
neděle 1. května 2022
úterý 5. dubna 2022
Na těchto čtrnáct dní mám v kalendáři van Goghův Ovocný sad lemovaný cypřiši z r. 1888 a připomíná to naši zahradu
Na těchto čtrnáct dní mám v kalendáři takový krásný obraz Vincenta van Gogha z r. 1888:
pátek 4. února 2022
Tvorba Vincenta van Gogha mne neustále nabíjí tím správným nábojem a odhodláním
Ano nabíjí a to už od dětství. Až nyní si často uvědomuji, jak zbytečně jsem v mládí podléhalá různým radám a nechávala jsem se vést, místo abych šla svou cestou, jak jsem vše cítila. Nyní poznávám, že jsem to vždy cítila správně, protože nyní již plně osvobozená od všech daností se k tomu vracím.
Z tvorby Vincenta van Gogha jsem už ve školním věku cítila obrovskou sílu tvůrčí svobody, radost z tvorby, v podstatě to bylo to hlavní, co mne přitahovalo k výtvarnému umění. Byl to pocit, že když takto si propadnu tvorbě, budu šťastná a vše kolem mne mi bude jedno.
Nyní jsem po domě shledala celkem šest již starých nástěnných kalendářů s obrazy Vincenta van Gogha, protože ty jsem si vždy ráda kupovala. Někdy v nich jsou obrazy notoricky známé, které mne v podstatě často ani moc nezajímají. Ale také se v nich objevují obrazy, které jsem tam uviděla poprvé, neznala jsem je - různé krajinné záznamy.
Všech šest kalendářů jsem si pověsila po stranách schodiště do ateliéru ve druhém poschodí, kde na stupních schodiště jsou koberečky, protože tímto schodištěm se ocitám ve svém svatostánku umění. Všechny kalendáře jsem otevřela na aktuálním měsíci únor a jeden z nich jsem pověsila na zvlášť pohledově významné místo, protože je tam reprodukován jediný van Goghův obraz, který byl prodán za jeho života - Červená vinice u Arles.
Prošvihla jsem lednový obrázek na jednom z kalendářů, který mám zvlášť ráda. Působí na mne uklidňujícím dojmem, že být šťastný, uzavřený ve své tvorbě, může být člověk kdekoliv. Je to zahrada nemocnice (či blázince) v Arles, kde Vincent van Gogh strávil poslední rok svého života.
Arles, poklidné malé městečko s obrovskou historií, sahající až k antice, které si Vincent van Gogh vybral, že se tam ze zdravotních důvodů uchýlí z nezdravého bouřlivého velkoměsta. Až má člověk chuť také se tam přestěhovat.
pondělí 20. prosince 2021
Médium: Podoba vše prozradí a určité rysy chování jen dopl...
Zloději nemovitostí: Soudci nepoznají do očí bijící falzum podvodníků a...
Zloději nemovitostí: Článek z Novinek - jak časté jsou nyní tyto bezskr...
Médium: Pátek 10. prosince
Tajemství chorobince v Arles - celý text
Marie Pospíšilová: Tajemství chorobince v Arles (nejčerstvější vytištěná detektivní povídka se sci-fi motivem cestování časem) Ve sborníku...
-
Marie Pospíšilová: Tajemství chorobince v Arles (nejčerstvější vytištěná detektivní povídka se sci-fi motivem cestování časem) Ve sborníku...
-
Čerstvý zážitek z minulého týdne mne přiměl připsat nový úvod k právě psané " Dívce za zdí " - byla to návštěva našeho pana stavi...