Zahradní dům - devastovaný odbytou prací zedníka Petra Kršky

Pozor - už to každou chvíli spadne na hlavu!

Ačkoliv zedník Petr Krška dostal střechu zahradního domu zaplacenou třikrát - napřed ode mne si vzal na celý zahradní dům myslím snad půl milionu Kč - musela bych přesně zkontrolovat ve výpisech z účtu, kde si vždy říkal jen o na statisíce zaokrouhlené částky, které chce převést a když jsem se zeptala, co mám k převodu poznamenat, na co to je, tak se zamyslel a řekl - a myslím, že jako účel platby zahradní dům použil nekontrolovaně víckrát.

Na střechu pak myslím měla přijít nějaká normální krytina, k čemuž všek už nedošlo, protože zedník se přeměnil v intelektuála, jak to subjektivně cítil jako příbuzný hospodského a začal jen chodit s deskami v podpaží a říkat, že to je správný směr, že lidé budou jíst stále. A dnes je jeho hospodský v insolvenci, zatímco mezitím se Krška přestal zabývat řemeslem a stal se zaměstnancem pivovarů, tedy hospodského. Zaměstnaní tam byli či jsou i synové, kdy mladšího syna prý po maturitě zajímala architektura, ale do studia ho prý nikdo nutit nemůže a začal vozit brambory do hospody a být zaměstnaný jako řidič hospodského.

Provizorní krytina střechy začala brzy být nedostatečná a dvakrát jsem to uplatnila u pojišťovny a Krška dostal dvakrát zaplacenou opravu střechy od pojišťovny.

Poté krytina dělala toto:

A dnes to uvnitř zahradního domu vypadá takto - všimněte si, že promáčené desky stropu mi každou chvíli nejspíš spadnou na hlavu:

Toto jsou mé výměry zahradního domu:

A toto jsou míry geodeta:

A zde profilová akce zedníka Petra Kršky v pátek dne 27.10.2017, tedy půl roku po bratrově smrti, kdy jsem rázem změnila jeho hodnocení a vysunula ho ze svého dohledu do jeho zcela vzdáleného světa, kdesi v podzemí:

Jardův ibišek

 Bratr Jarda si z práce přivezl ibišek, který myslím ani nikdy neviděl kvést. Dala jsewm jej vedle fákovníku za velké okno malé pracovny a takhle vykvetl:

                              

Mourí a jeho mimikry na kočičím maisonettu

 

Máme tu opět růžovou sezónu

 Ano, letošní růžová sezóna už je opět tady.  Návštěvy po průchodu růžovými oblouky konstatují, že se tady cítí jako v Ráji.

K původu jednotlivých druhů růží jsou informace na webu: 

http://www.ruze-domu-rosemarie.euweb.cz

Bohatstvím květů nikdy nezklame pnoucí růže červeno-nachové barvy, jejíž název jsem si opomněla poznačit. Je jemnější, nemá silné stvoly jako jiné druhy na zahradě a i květy jsou drobnější, ale je jich velká záplava:

Protože touto růží návštěvy skutečně prochází, použila jsem již asi 2 roky starou fotografii k vytvoření ilustrace pro nyní do předprodeje chystanou knihu "Česká šlechtična v červí díře":

Tam jsem procházet touto růží poprvé uviděla baronku Veroniku a takto jsem ilustraci upravila do černobílé podoby, jak bude uvnitř knihy:

Další dvě pnoucí růže jsou dost obdobné - obě mají velké sytě červené květy a zejména výrazné jsou tím, jak mají silné stvoly, takže se až dají těžko zvládat v usměrňování, kam mají růst.

Je to jednak růže Sympathie:

A druhá silná sytě červeně kvetoucí pnoucí růže se jmenuje Santana:

Další pnoucí růže zatím nekvetou - hlavně je očekáváno v červenci kvetení růžové růže Tausendschön, tak na něj si ještě musíme počkat - na výše uvedeném webu je historie této růže na naší zahradě. Je to pozoruhodný příběh, jak se bílá Máňa Böhmová vrátila do své předchůdkyně, z níž byla vypěstěná. Napřed jsem se domnívala, že je tu nová odrůda a chystala jsem se ji přihlásit pod jménem Pansymarie.

Pnoucí růže preferuji, protože obecně mám ráda vyšší rostliny, nikoliv ty při zemi.

Takže keříčkové růže jsou na zahradě jen výjimečně - často pro nějakou zajímavost.

Takovým případem je bílo červená, tedy barevně výrazná a pestrá růže, která právě pro svou barevnost dostala jméno po francouzském fauvistickém malíři - Henri Matisse:

Zatím jen málo kvetla také růžová Kněžna Libuše:  

Víc se do toho dala červeně květoucí keříčková růže, jejíž jméno neznám: