ČESKÁ POLICIE - ČINÍ ČI NEČINÍ?

Již vícekrát jsem zmiňovala vykradení svého bytu v Maceškové ulici 21.12.1994, kdy jeden pražský starožitník ke mně poslal tři zkušeného vykradače. Tenkrát jsem se setkala snad poprvé s neuvěřitelnými chybami práce české policie. Byla jsem






















na výboru Klubu kultury Syndikátu novinářů ČR, kde jsem byla předsedkyní - viz má fotografie právě během toho, co mně doma řádili zloději, poté jsem měla schůzku u daného starožitníka. Nepodařilo se mu mně víc zdržet a zloděje jsem překvapila vpůli práce, když odvezli první várku a vrátili se pro druhou. Nejmohutnější z nic honem běžel přede mnou do mého bytu a schoval se za závěsem asi metr od vstupních dveří do bytu, aby se mnou něco provedl. Můj šestý smysl mi nedovolil udělat krok, abych se ocitla vedle něj a do bytu o patro níž jsem šla volat policie - a to byla první neuvěřitelná věc - bylo 21.12.1994 v podvečer a linku 158 zvedl jakýsi starší hlas - vyloženě "Hlustvisihák" - nevím, zda to byl nějaký vrátný či co. Stále opakoval: "Mluvte pomaleji", tak jsem měla dojem, že to zapisuje. Konečně jsem mu vše nahlásila a vydala jsem se zpět ke svému bytu, když se onen lupič, který slyšel, že volám polici, vyřítil proti mně. Běžel k přistavenému autu a rychle se řidičem odjel, třetího nechali radši na půdě nad mým bytem, báli se počkat. Tak jsem šla volat znovu, abych opravila své hlášení, že tam zloději ještě jsou, předtím jsem myslela, že byli. A tentokrát telefon zvedl mladý hlas a vůbec nic tam neměl nahlášeného. Kdyby někdo opravdu rychle potřeboval pomoc, nedočkal by se. Pak tedy konečně přijel snad plný autobus "bijáků" - s nataženými kohoutky se přískoky blížili k bytu.... Sice pak vše "sedělo", že obrazy daným autem byly dovezeny danému starožitníkovi, ale policie je od něj nezískala, ten až krásně v poklidu 28.11.2010 jeden z ukradených obrazů - Ostrov mrtvých Maxmiliána Pirnera prodal v aukci - v Dorotheu v Linci. Vůbec se nemusel obávat, že bude prodej publikovaný na internetu - česká policie na to nepřišla, pouze já, ale mnohem později - stejně jako v mých detektivkách vše vypátrává autobiografická Rosemarie Macešková. Je to zaznamenaný obraz naší doby. Na prvním fotu je obraz ještě v mém tehdejším bytě v Maceškové ulici, pak je mé foto na výboru Klubu kultury v daném čase a poté onen prodej v Linci.
 Omlouvala jsem nezjištění prodeje českou policií tím, že to bylo v zahraničí, ale čerstvě jsem zjistila něco mnohem víc bijícího do očí, týkající se obrazu Oty Janečka, značeného O.Janeček 46, který je na dalším fotu, jak byl u mne v Řitce v roce 2016, pak byl odnesen Miroslavem Kolářem, na mé naléhání, aby jej vrátil, tvrdil neustále, že to není problém - stejně jako tedy ještě čtyři další obrazy. Stal se to u nás"folklór", bratr se mne vždy ráno ptal, kdo ten den má přijít a vždy si hned s humorem sám odpověděl: "Á, samozřejmě, pan Kolář s obrazy" - čekali jsme ho každý den, že konečně přijede, jak sliboval. Pak si s ním tady dojednal telefonicky schůzku náš pan stavitel - 20.2.2017 a když se nedočkal, tak v náhradním termínu ještě 22.2.2017, ale opět se nedočkal. Proto jsem odeslala 5.4.2017 trestní podání, které mi bylo policií záhadně vráceno, že neshledali žádný trestní čin- asi jim rovněž tvrdil, že obrazy může kdykoliv vrátit, tak jsem odeslala ještě znovu podání 10.6.2017 - upřesněné a už opravdu jasně "polopatické". Nyní jsem Okresnímu státnímu zastupitelství adresovala dotaz a při té příležitosti jsem zjistila, že mezi mýma dvěma podáníma byl obraz 23.4.2017 prodán aukčně v Galerii Art Praha - úplně pod nosem policie. Před mýma podáníma ještě zkusil štěstí svou doporučenou výzvou jeden advokát, ale na to jsem nespoléhala.
  Obraz byl součástí obrovského konvolutu obrazů Oty Janečka, které mi od konce roku 2004 nosila má dlouholetá kamarádka a spolupracovnice Andrea Pilařová, dcera Andreje Bělocvětova. Nepracovala s počítačem a nevěděla si rady, jak by sehnala kupce na obrazy, které jí nosili sourozenci, kteří získali dědictvím po své tetě vynikající sbírku Janečkových obrazů. Z obrazů byl nadšený i syn malíře, Ing. Tomáš Janeček, který tehdy obrazům dával čísla svého soupisového katalogu. Tento obraz mi Andrea přinesla v r. 2010 a ing. Janeček z něj byl nadšený, že namalovaný stolek s jednou zásuvkou je ještě dosud v ateliéru v Bubenečské ulici. Ale přesto zrovna nějak se nedařilo hned obraz prodat a Andrea jej proto vzala do jižních Čech, kam jezdili s rodinou a dala jej do aukce v Čsckých Budějovicích. Tam na obraz napsal posudek tehdejší ředitel alšovy jihočeské galerie PhDr. Hynek Rulíšek, kde píše, že se jedná o obraz galerijní hodnoty a obraz byl prodáván s odhadní cenou 230.000-350.000 Kč, ale neprodal se, proo jej Andrea dovezla zpět. Překvapilo mne pak, že mi Andrea sdělila, že majitelé souhlasí se snížením ceny obrazu až na 150.000 Kč a ze tu cenu jsem jej pak prodala jednomu sběrateli ze severních Čech. Ten se pak rozhodl obraz v r. 2014 dát aukčně prodat a zrovna jej dal do aukce Galerie Art Praha, která se konala 27.4.2014, kam dala rovněž Andrea celou skupinu obrazů, značených Janečkem, které jsem jí odmítla nabízet k prodeji.
Andrea nosila napřed zcela bezproblémové velmi kvalitní obrazy, které byly ve výborném stavu, ale měly často různě odřené rámy, protože byly evidentně někde naštosované, nebyly zavěšené. Pak najednou přinesla obrazy naopak zašpiněné a s nepoškozenými rámy - a ty byly zvlášť pěkné. Byly to totiž vybrané obrazy, které paní měla pověšené a byla silná kuřačka, od toho byly zakouřené, špinavé. A pak najednou Andrea přišla s tím, že obrazy sbírali i v další rodině sběratelky - a nosila jakoby novou várku obrazů z další sbírky. To už najednou se občas někomu na obrazech něco nezdálo. Bylo mi také divné, že si Andrea tak studuje Janečkovy monografie, když se o jeho díle jako o protikladu jejího otce, nevyjadřuje dobře. Byla jsem si ale jistá, že tyto obrazy Andrea určitě nemalovala, i když v té době jsem už věděla, že se mi snažila vnutit obrazy jakoby svého otce, které malovala ona. Až pak jednou právě v r. 2014 mi poslala obraz, na němž jsem jasně poznala, že jde o falzum a v tu chvíli jsem si vzpomněla, že se už kdysi Andrea kontaktovala s komunitou ukrajinských malířů, kteří byli schopní a ochotní cokoliv kopírovat. Ihned jsem s ní přerušila všechny kontakty a ona obrazy dala právě do dané aukce. Ačkoliv jsem na falza upozornila, aukce proběhla a všechny obrazy se dobře prodaly, pak ale postupně kupci začali obrazy vracet - a to právě i tento obraz, ačkoliv ten byl přinesený již v r. 2010. Ing. Janeček si pak s ověřováním nevěděl rady a řekl, že v 50. letech si jeho otec zkoušel akryl, jindy jej nepoužíval. Proto dali obrazy na chemický rozbor a kde byl zjištěn akryl a obraz měl datum z 50. let - byl dle nich v pořádku a když měl datum 46, bylo to falzum. Což už toto samo o sobě je nesmysl. Akryl jako takový byl známý třeba už i v 19. století, ale ředil se olejem a že je možné jej ředit vodou, se zjistilo až v polovině 50. let - uvádí se od r. 1955, takže obrazy s datem 1951 či 1953 jsou na tom stejně jako z r. 1946. Rozbory se měly týkat pojidla a nikoliv akrylu.
Takže bylo rozhodnuto, že tento obraz, nesoucí datum 1946, když na něm byl zjištěn akryl, je falzum a pán, který ode mne obraz koupil v r. 2010 za 150.000 Kč,  mi jej přijel prodat za tutéž cenu. Obraz jsem tedy koupila a měla jsem v něm 150.000,- Kč a nyní jsem tedy zjistila, že jej Miroslav Kolář odtud odnesl rovnou do aukční síně a dostal za něj 190.000 Kč, zatímco mně zůstal v tvrzení, že obraz je možné hned přinést vrátit. Jak je možné, že policie prodej nezjistila - bude nyní od kupce žádat obraz zpět anebo od prodejce peníze? Hlavně doufám, že sjedná co nejdříve nápravu své NEPRÁCE.
Mezitím se už také začaly v aukčních prodejích ukazovat další obrazy, v r. 2014 vrácené jako falza.
 
Zato v létě 2017 mne překvapil zvláštní způsob policie, jakým se pokouší získat informace. Vesměs se hanlivě mluví o bulvárních novinářích, jak píší nesmysly, ale tady jsem se na vlastní oči přesvědčila, že píší jen to, co jim někdo takto vnutil svůj výklad, své informace, zaměřené tak, jak chce, aby novináři o tom psali. Nemohli si to vymyslet sami. Tak najednou téměř denně u mně za největších veder v r. 2017 - těsně po bratrově smrti  zvonili postupně různí novináři, často rovnou i s kameramany, kteří mne hned začali snímat. Bylo z toho zřejmé, že policie svolala tiskovku, kde novnářům podala přesně cílené informace, co si přála, aby se novináři dotazovali - skutečně se mohla policie domnívat, že je něco, co před ní tajím a novináři to ze mne dostanou? Zvláštní.... Tak vznikaly šíleně pomýlené články - jako že mne půvoně arménský komik (viz má kresba) našel - jako ženu, která je účastna na podvodech, které postihly třeba Jiřinu Bohdalovou. A když se mně tak arménský komik ptal na mou souvislost s Bohdalovou, tak je ta, že Bohadalová uvádí jako počátek své umělecké kariéry, že chodila do baletní školy mé pratety primabaleríny Niny Gordon Mládkové, sestry mé babičky z maminčiny strany, tak asi 20 let přede mnou - na jednom fotu je Bohdalová a na dalších já - přesně v r. 1960. Dle shodného postoje patrně již tehdy Bohdalová nacvičovala také taneček s panenkami. Na základě postoje nohou však nebyla Bohdalová taková baletka jako já. Byla jsem nadšená do všeho umění od nejranějšího dětství - vážně jsem studovala vedle kresby a malby hlavně hru na klavír a zpěv. Jinou souvislost s Bohdalovou skutečně nemám a jméno bankovního úředníka, který jí prodával obrazy, jsem slyšela poprvé právě od novinářů - a je mi jasné, že tento úředník, když na přání Bohdalové jí prodával obrazy, opatřené řadnou posudků, udělal jedinou chybu, že si chtěl usnadnit práci a zalhal o původu obrazů, že si myslel, že spojení obrazů s bankou mu prodej usnadní.
Na dalších fotografiích jsem v srpnu 1997 ve dvou živých rozhovorech na TV PRIMA v pořadu Dobrý večer, který se každý den konal před televizními novinami. Byly to dva rozhovory, se mnou byly výjimečně oba dva s jednou osobou, přesto jsem nestihla zdaleka říct vše, co jsem chtěla - právě k problématice kolem obrazů u nás, hlavně jsem mluvila také o falzech svých posudků. Pražští obchodníci jako obvykle nebyli rádi, jak o všem otevřeně mluvím a dávali mi to hodně najevo.
·  

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obrazy zcizené od konce roku 2016 v Galerii ROSEMARIE v Řitce

Kam za literaturou ?